Pozor na „černé diamanty“

V poslední době jsme analyzovali několik broušených kamenů, které byly doručeny do laboratoře jako černé diamanty a majitelé požadovali jejich certifikaci. Tyto kameny byly vybroušeny kulatým briliantovým brusem a v některých případech jejich hmotnost dosahovala i desítek karátů. Provedené testování ukázalo, že se nejedná o diamant, ale o napodobeninu - moissanit. V případě, že jde o černý karbid křemíku – moissanit, pak se k odlišení nedá použít ani diamantových testerů pracujících na principu tepelné vodivosti. Ty totiž reagují na moissanit stejně jako diamant. Nejde použít ani další metodu osvědčenou u „bezbarvých“ moissanitů – výrazný dvojlom v opakních kamenech neuvidíme.

Obrázek 1. Vybroušený moissanit

 V tomto příspěvku se pokusíme popsat některé vlastnosti, kterými lze černý diamant (co se barvy týče tak obvykle dodatečně upravený, ale stále diamant) od moissanitu a dalších napodobenin odlišit. 

1/ Diamantové testery

Fungují v případě všech napodobenin mimo moissanitu. Ten reaguje na běžný tester (např. Presidium PDMT-A) stejně jako diamant, tedy pozitivním výsledkem. Pokud použijeme moissanitový tester (např. Presidium PMT) nebo kombinovaný tester (Presidium PMuT) nemůžeme se na výsledek testování spolehnout, protože tyto přístroje nejsou určeny pro testování černých diamantů.

2/Zvětšení - vnitřní struktura.

K odlišení postačí 10x zvětšující lupa, případně binokulární mikroskop. U diamantu je patrná nekompaktní  distribuce černé barvy – ta se koncentruje obvykle v prasklinách, které procházejí celým kamenem a jsou obvykle chaoticky uspořádané.  Některé části vypadají při zvětšení dokonce bezbarvé. Jako celek může být dokonce semitranslucentní (částečně průsvitný).

Naproti tomu moissanit vykazuje velmi pravidelnou jemně zrnitou strukturu. Černé zbarvení je mnohem rovnoměrněji rozložené. Některá zrna se však mohou jevit jako světlejší, jiná tmavší.

Obrázek 2. Struktura moissanitu. Světlá zrna jsou čistý křemík.

Černé CZ, pleonast i onyx jsou zcela opakní, se zcela kompaktní strukturou (bez zrnitosti) a s rovnoměrnou barevnou distribucí.

3/ Hustota

Diamant má hustotu 3,52 g.cm-3, moissanit 3,17 – 3,24 g.cm-3. Moissanit se tedy vznáší v Di-Jodmetanu (více znám pod starším názvem methylenjodid), jež má hustotu 3,33 g.cm-3. 

Ke stanovení hustoty lze také použít hydrostatickou metodu, která ale u malých kamenů může být velmi náročná na přesnost měření. Pokud však použijeme například pyknometru, můžeme dosáhnout velmi přesných výsledků i u malých kamenů.

Další možností je výpočet hustoty podle rozměrů kamene.  I zde je možné se dopustit určité nepřesnosti s ohledem na méně dokonalé brusy u černých kamenů, kde je potřebné do výpočtů zahrnout nutné korekce, což může být problém zejména pro méně zkušeného gemologa .

h = m / (d2 . v . 0,00173) 

kde:

h ... hustota [g.cm-3]

m ... hmotnost [ct]

d ... průměr [mm]

v ... výška [mm]

Na závěr musíme ale poznamenat, že hustota některých přírodních černých diamantů vzhledem k porézní struktuře může kolísat v širokém rozmezí od 2,9 do 3,5 g.cm-3 a tedy se může hodnota hustoty zcela překrývat s moissanitem.

4/ Ramanův spektroskop

Ramanova spektroskopie spolehlivě odliší černý diamant od všech napodobenin. Velmi výrazný pás na pozici 1332 cm-1 je charakteristický jen pro diamant. Ostatní černé napodobeniny mají spektrum zcela odlišné.

Obrázek 3. Ramanovo spektrum diamantu a moissanitu

V případě zasazených kamenů je v řadě případů metoda Ramanovy spektroskopie jedním z nejlepších průkazných způsobů, jak neznámý kámen určit.

PŘÍLOHA

Černé diamanty jsou vítaným zpestřením na trhu s drahými kameny již po několik desetiletí. Jako u mnoha jiných drahokamů, můžeme je rozdělit do následujících skupin.

I. Přírodní černé diamanty

Jedná se obvykle o průmyslově využitelné kameny, nazývané jako tzv. ballasy, borty nebo carbonado, které dříve neměly žádné využití ve šperkařském průmyslu. Použití nacházejí zejména ve vrtných soupravách, kam se osazují v přírodním stavu nebo po rozdrcení na více nebo méně jemný prášek se využívají jako brusivo.

Mnohé z nich jsou navíc velmi často ve formě polykrystalických srůstů, tedy sestávají z mnoha jedinců různé krystalografické orientace. V takových kamenech se potom při broušení nelze orientovat podle „směrů“ a jejich opracování je extrémně obtížné, někdy i nemožné.

II. Upravené černé diamanty

Původně se jednalo o diamanty podřadné kvality (obvykle barvou i čistotou), proto bylo přikročeno k jejich úpravě buď radiací nebo teplem. Výsledkem je“černý“ diamant, který je možno normálně brousit (i když toto broušení je obvykle obtížné vzhledem k četným srůstům původní málo kvalitní suroviny). Úprava zapříčiní vznik vrstviček černého uhlíku, který se hromadí obvykle v prasklinách a diamant jako celek působí jako černě zbarvený.

Cena takto upravených černých diamantů je řádově nižší oproti bílým diamantům. Je smutné, že se čas od času objevují nabídky na velké černé diamanty, oceněné dokonce na miliony amerických dolarů. Tyto nabídky se snaží navodit dojem, že se jedná o nějakou raritu a vzácnost, která si zaslouží extrémní cenu. 

III. Napodobeniny černých diamantů

Jako napodobenina černého diamantu může sloužit v podstatě jakýkoli černý přírodní minerál (spinel-pleonast), upravený minerál (onyx) nebo syntetický výrobek (černá kubická zirkonie-CZ nebo sklo). Samostatnou kapitolou je černý karbid křemíku – moissanit, který je zmíněn v článku výše.